Jana Těšitele jsem poznala na scenáristickém workshopu MidPoint. Sice jsme z jedné školy, ale potkali jsme se až tam. Oba jsme na workshopu exhibovali s našimi snovými projekty a ambicemi je natočit. Troufnu si tvrdit, že v jakémkoliv konkurenčním prostředí je vzácnost, když si lidé nezávidí. Honzovi a jeho filmu David jsem od začátku přála, aby se povedl, aby se natočil, a aby to byl průlom. Jak pro Honzu jako režiséra, tak pro nás ostatní, co stojí za ním. A myslím si, že i on fandil mně a spoustě jiným, co mají stejné sny. To, že to dokázal a natočil svůj debut, je hnací motor a naděje, co září někde uprostřed tunelu. Nehledě na to, že se jedná o film kvalitní, intimní, osobní. Prostě film Jana Těšitele.
Když se řekne film,vybaví se ti ..?
Kino. Tyhle dvě věci jsou pro mě prostě spojený. Byť jsem spoustu filmů viděl doma v televizi. Filmu je nejlíp v kině.
Když se řekne film David, jako první se ti vybaví…?
David vystupuje na konečné. Autobus zhasne světla a odjíždí mimo obraz. Ranní mlha je osvětlena jedinou pouliční lampou. David pomalu, nejistě kráčí na kameru. Bez bot. Bez naděje.
Jak se cítíš jako mladý český debutující režisér? Co všechno to vlastně znamená ?
Natočili jsme film. To je všechno. „Debutující režisér“ zní, jako bych přišel o panictví. Ten důraz na celovečerní film se hrozně přeceňuje. Nechci tím nějak zmenšovat všechno to úsilí moje i lidí, kteří na Davidovi pracovali. V našem případě to ale nejdřív vypadalo, že film bude krátký. Tak do půl hodiny. Ten příběh si ale sám řekl, že ho musíme vyprávět jinak. Více s důrazem na čas. A tak vznikla výsledná stopaž. Takže těch změn oproti natáčení krátkého filmu zase tolik nebylo. Stále jsme natáčeli se spolužáky, stále jsme měli málo peněz. Momentálně se cítím tak, že bych už hrozně chtěl točit další film. Nic velkého, ovšem za nějakých standardních podmínek.
Na co jsi koukal v televizi jako malý? Byla to Hvězdná brána?
Hvězdná brána to nebyla. Když jsem byl hodně malý, tak to byl Randall a Hopkirk. S příchodem Novy pak proběhl MASH, ale nijak soustavně. Jinak na seriály se u nás obecně moc nekoukalo. Jsem například naprosto nedotčen Dallasem.
Existuje nějaký správný návod, jak se v uměleckém počinu vypořádat se svým osobním tématem? Jak jsi to vyřešil ve svém filmu, který je velmi osobní? A šel bys do toho znovu?
Myslím si, že jakmile do uměleckých počinů začneme roubovat návody, nikam se moc neposunem. Já jsem chtěl, aby byl film především dobrý. Abych se nemusel stydět, že jsem tomu osobnímu tématu udělal špatnou službu.
Co pro tebe bylo během natáčení nejtěžší?
Zachovat si energii a soustředění po několik měsíců. Natáčení sice celkově trvalo 22 dní, ale protože jsme neustále museli shánět penize, nemohli jsme natáčet v kuse. Až do posledního natáčecího dne nebylo jisté, zda se nám podaří film natočit. Ta nejistota byla ohromně frustrující, hlavně když člověk musí táhnout štáb.
Říkáš si někdy, jestli bys nebyl lepší kuchař než režisér? A co je tvoje specialita?
To si neříkám, ale je fakt, že vařím rád. V oblibě mám hlavně jídla, co se vaří dlouho a pomalu. Pět hodin pečená krkovice s kosti na černém pivu podávaná s bramborovou kaší a hráškovým pyré o víkendu potěší vždycky.
V nedávno publikovaném článku jednoho periodika, se o tobě a ještě dalších mladých režisérech mluvilo jako o Nové vlně českého filmu – nicméně, tys odpověděl, že bys byl s tímto přirovnáním opatrný …. Nechápu proč? Osobně mám z letošních Varů pocit, že Nová vlna je konečně tady! Ty ne?
Já chápu ten hlad a touhu po „nových vlnách“. Dlouho se v českém filmu nic moc zajímavého nedělo a v zahraničí by se úspěchy daly počítat na prstech jedné ruky. Pak ale vidíme Rumuny, Maďary a Poláky, a to je naprosto jiná liga. To není žádné přizdisráčství, ta zralost tady zkrátka zatím ještě není. Přesto se s kamarády z FAMU skutečně snažíme dělat filmy autorské, je ovšem třeba říci, ze všechny vznikaly tzv. na koleně. A pro všechny je pak hrozně těžké najít pro filmy distributora, protože se nejedná o snímky, na které by paradoxně stály zástupy lidí. „Paradoxně“ je tam do velké míry ironicky. Jestli ale mají diváci pocit, že z našich filmů, které ve Varech viděli, cítí nějakou novou energii, tak to jsem samozřejmě rád. Tvoje otázka ovšem souvisí i s tou o debutech. To očekávání je fakt velké. Selektoři ze světových festivalů hledají talenty a silný debut má vždy lepší pozici, protože objevuje nového tvůrce, nový pohled, atd. V našem případě to bude, obávám se, chtít ještě druhý, třetí film. Ale neberu to jako prohru. Nejdřív musel být Strop, aby mohly přijít Sedmikrásky.
Chtěl bys psa?
Ano. Ohaře. Ale na Vinohrady ne, takže to bude muset ještě počkat.
S FAMU nebo bez?
S FAMU.